Podělte se s námi o své dojmy, názory a přání.

A také můžete vyhrát!

...více

Nevíš si rady?
Něco Tě trápí?
Neváhej a NAPIŠ NÁM.

Odpověď Ti zašleme urychleně !
...více


Je ti 18 až 26 let?

Odcházíš z DD a nemáš kde bydlet?
...více








Vítejte

na webových stránkách www.sos18.cz. Tyto stránky jsou určeny pro Vás - dospívající v dětských domovech, kteří se dřív nebo později chystáte udělat první samostatný krok do života!

Vzkazy


17.6.2016
Výherci květnového/červnového kola 4+1 jsou: Kristýna H. a Radka M. - obě z Větrova. Vylosovali jsem jen dvě výherkyně pro malý počet soutěžících.


Rozhovor s Denisou

Deniso, jaký byl Váš odchod z dětského domova? Co Vás nejvíc překvapilo a co bylo pro Vás nejtěžší?
No, tak, kde začít. Víte, já jsem v dětském domově byla velice ráda, ne jako ostatní děti, které tam prožily celé dětství a těšily se, až z domova odejdou. Pro mě byl dětský domov velmi důležitý, bez dětského domova bych dnes nebyla tam, kde jsem, já mám dětský domov, dalo by se říci, vysněný. Dětský domov mi poskytl, co mi rodina nikdy nemohla dát, a já jsem za to velmi vděčná. Byla jsem v dětském domově až od roku 2010 a skutečně pobyt tam mi velmi pomohl. Na odchod z dětského domova nás pomalu vychovatelé připravovali. Při odchodu jsem byla velmi překvapená, že mi pan ředitel nabídl, že v domově ještě mohu zůstat, ale já jsem odmítla, chtěla jsem se už postavit na vlastní nohy. Doma jsme to neměli zrovna růžové, hádky, alkohol,…. Já chtěla cestovat, studovat, vzdělávat se, doma jsem pro nic z toho neměla žádné podmínky. Proto jsem ráda za dětský domov. Je jasné, že dětský domov nikdy nenahradí rodinné zázemí, mámu, tátu. Ale já měla velké štěstí, poznala jsem v dětském domově osobu, která mě naučila spoustu věcí, dokázala mi odpovědět na otázky, které mi nebyli schopni zodpovědět rodiče. A také vím, že i když už nejsem v dětském domově, mohu se na tuto osobu vždy spolehnout, mohu s ní počítat.

Co pro Vás bylo nejtěžší v prvních chvílích Vaší samostatnosti?
Pro mě je vždy nejtěžší sociální kontakt. První setkání, noví lidé, to je pro mě velmi těžké. Navázat nové vztahy a přátelství, to je pro mě nejtěžší. Víte, v prostředí, ve kterém se pohybuji, vždy něčím vyčnívám, což pro mě není příjemné a někdy se cítím osamělá. V Opavě, odkud pocházím, jsem měla tři skutečné kamarády, stále na ně myslím a tady v Praze mi chybí. Při kontaktu s novými lidmi jedu vždy na 150 %, aby si o mně nikdo nemyslel nic špatného, ale někdy mám pocit, že se stejně nezavděčím, lidé si pak o mně někdy myslí, že jsem nafoukaná, ale to není fér, všechno, co mám, tak jsem si tvrdě vydřela, vlastní pílí a tvrdou prací na sobě.

Deniso, jak jste se dozvěděla o Sámovce?
O Sámovce jsem se dozvěděla od své kamarádky Gabky P., která v Sámovce už bydlela, ta vyrazila do Prahy jako první, mluvila o Sámovce, že je to tam bezva, pak do Prahy odešla i moje sestra, tak jsem se o Sámovku začala intenzivně zajímat. Vyhledala jsem si na webu veškeré informace o Sámovce, velmi mě to zaujalo, tak jsem si řekla, že to zkusím. V dětském domově nám o Sámovce nic neříkali, spíše nám dávali kontakty na Domy na půl cesty v našem regionu Karvinska.

Deniso, proč jste chtěla jít do Domu na půl cesty, proč jste nezvolila třeba ubytovnu?
Tak šla jsem především, jak jsem už řekla, protože zde v Praze již byla sestra a moje kamarádka Gabka. Mám strach z nových lidí, proto jsem měla jistotu, že zde v Praze budu někoho znát. Věděla jsem také, že v Domě na půl cesty budu mít podporu, že když se mi nebude něco dařit, nebudu na to sama, díky svému klíčovému pracovníkovi.

Deniso, jak se Vám daří vycházet s financemi? Máte nějaké dluhy?
S financemi já vycházím velmi dobře, já umím šetřit, to se o mně ví. Už od malička jsem s penězi uměla zacházet, ani nevím, po kom to mám, no po rodičích určitě ne. I když si vydělám nějaké peníze a vím, že bych si mohla něco koupit, tak to stejně neudělám, snažím se hodně šetřit. Za cigarety a ani alkohol neutrácím, nekouřím. Dluhy nemám. Jen jsem měla malý dluh na komunálních odpadech a ten už jsem zaplatila. Na peníze jsem velmi opatrná a snažím se myslet na horší časy.

Deniso, v čem si myslíte, že Vám bydlení v Sámovce pomohlo, co se za tu dobu, co zde bydlíte, změnilo?
U mě se změnilo hodně, za dobu, co jsem zde v Praze v Sámovce, jsem hodně dospěla. Až se divím, jak je to možné, zkrátka je ze mě dospělý člověk. Všechno si umím sama zařídit, až jsem opravdu překvapená sama ze sebe. Zařídila jsem si sama všechny doktory, brigádu, školu, umím sama hospodařit. Sama jsem překvapená, že mi to tak jde, že jsem to zvládla.

Deniso, jak trávíte svůj volný čas?
Svůj volný čas trávím sportem. Chodím plavat do aquaparku Na Šutce, většinou se snažím ráno okolo páté vstát, jdu si zaplavat a pak jdu do školy. Večer, když přijdu, tak jdu před spaním běhat, běhám tady ve zdejším parku. Sport mě moc baví a je to pro mě smysluplná činnost. Také se snažím hodně číst odbornou literaturu, jelikož se připravuji na zkoušky na vysokou školu, tak se snažím rozšířit si svůj všeobecný přehled. Momentálně studuji na akademii pomaturitních studií AKAPOS anglický jazyk, ve škole se mi hodně líbí a naučila jsem se tam spoustu nových věcí. Třeba, jak si správně udělat svůj kariérní profil, a to i v angličtině, dále nás tam učí, jak aktivně používat jazyk, třeba angličtinu, nebo jsme měli možnost se učit, jak spravovat malou firmu. Ve škole máme také svého kouče či kariérního poradce. Jsem skutečně ráda, že jsem šla do Prahy a do této školy. Byl to pro mě správný krok.

Deniso, je něco, z čeho máte strach, co Vás trápí?
Jak jsem řekla, strach mám někdy z lidí, jelikož v prostředí, kde se pohybuji nebo jsem se pohybovala, jsem vždy ta, co je chytrá, a pak mám pocit, že mě ti ostatní neberou a to mě trápí. Smutno je mi také z mé biologické rodiny, protože tam mě také neberou, a přitom jim stále pomáhám… Ale co bych opravdu ještě ráda udělala, chci pomoct svým nejmladším sourozencům, aby nemuseli své dětství prožít jako já. Snažím se sourozencům ukázat, že když člověk na sobě pracuje, může se svojí vlastní pílí hodně posunout dopředu. Například aktuálně jsem velmi hrdá na svoji mladší sestru Elišku, že se snaží učit jazyky. Když jsem s ní, mluvíme anglicky a je vidět, že se velmi snaží, a také je to sranda a zábava.

Jaké jsou Vaše sny a přání do budoucna?
Moje sny? Tak záleží, kam se dostanu na vysokou školu, chtěla bych studovat management, chtěla bych mít pod sebou lidi, které bych uměla motivovat, a také bych chtěla pomáhat dětem. Ráda bych pracovala v nějaké neziskové organizaci. Ráda bych si začala budovat kariéru v nadaci Terezy Maxové, protože je to známá nadace a skrze ni bych třeba pomáhala neznámým neziskovkám. Také pracuji v neziskové organizaci Lata jako dobrovolnice, abych získala nějakou praxi s prací s dětmi. Ale v každém případě spatřuji smysl v pomoci dětem a tomu bych se chtěla věnovat, i kdyby to nemělo mít profesionální formu.

A co vztahy, máte nějaká přání v této oblasti?
Já se v současnosti koncentruji na školu, na kariéru. Vztahy? No, až to přijde, tak to přijde, nechávám tomu volný průběh. Jak jsem řekla, aktuálně se koncentruji na svoji kariéru, nerada bych sešla z cesty, když už jsem se tak nadřela. V sedmé třídě jsem se rozhodla, že chci žít jinak, než moji rodiče. Přesně si vzpomínám na ten moment, kdy jsem si řekla, teď svůj život změním. Od té doby na sobě tvrdě makám a doufám, že ze své cesty nikdy nesejdu. Ale každopádně, až potkám toho pravého, tak se ho nevzdám :-)

Deniso, co byste vzkázala jiným dětem, které jsou v DD a odchod z dětského domova je teprve čeká?
Hlavně, ať to nevzdávají. Jejich život nebude lehký, to je jasné, ale když člověk opravdu chce, dá se to zvládnout. Takže bych všem dětem z dětských domovů chtěla popřát hodně síly.




-->