Matějem Hájkem, mladým výtvarníkem, dalším talentovaným členem sdružení Trafačka. Matěj se zabývá klasickou malbou, sochařstvím, ale i digitálními médii jako je fotografie nebo videoinstalace. Upoutal na sebe objektem Lavička z recyklovaného materiálu, monumentálními instalacemi, nebo vtipným projektem „Převlékni se!“, v jehož rámci spolu s dalšími výtvarníky převlékali do košil známé pražské sochy. Matěj studoval Akademii výtvarných umění v Praze, v životě ho ale ovlivnilo třeba také rugby, které hrál aktivně v dětství. Má také velkou vášeň pro mořeplavectví.

Co tě nejvíc bavilo, když jsi byl malý kluk?
Uhnat se do splavení a řvát.

Jak se začaly projevovat tvoje výtvarné vlohy, tvůj talent? Podporoval tě někdo, nebo jsi šel od začátku svou cestou sám?
Vyrůstal jsem v prostředí, kde byly obrazy a hudba normální součástí mého života. Určitě můžu říct, že mě v tom moje rodina podporovala. Myslím, že určitou míru talentu má v sobě každý.

Zabýváš se klasickou malbou a kresbou, sochařstvím, ale také fotografií a videem. Co z toho tě baví nejvíc?
Nejde o to, co z toho mě baví nejvíc. Každá z těch forem je jiná, má jinou sílu a jiný dopad na prostředí, ve kterém žijeme. Hlavní je najít správnou formu k tomu, co chceme říct. Například: kresba v novinách může být silná, protože mluví o současnosti - může být klíčem k tomu, co právě visí ve vzduchu. Naopak kamenný pomník tu bude stát ještě dalších tisíc let a lidé, kteří ho třeba najdou, už nebudou znát žádné souvislosti, proč vznikl a co vlastně znamená.
Chci, aby mé věci fungovaly jako celek. Baví mě hledat tu správnou formu, aby odpovídala tomu, o čem chci mluvit.

Jsi známý také svými monumentálními díly - sochami a instalacemi. Co tě na monumentální tvorbě přitahuje? Jak ses k tomu vlastně dostal?
Monumentální byla moje instalace „Matérie – Vlna“. Původní téma bylo „Zápas“. Chtěl jsem zpracovat neustálý zápas lidské myšlenky a materiální podstaty nás samotných. Naše mysl pořád věci pojmenovává, třídí a zařazuje. Pak jsou tu ale fyzikálními síly, které nejdou spočítat a někam zařadit, jdou si svojí cestou. Chtěl jsem zobrazit ten boj mezi nimi. Monumentální rozměr ho vystihoval nejlépe.

Čas od času zasahuješ do veřejného prostoru – například ses účastnil projektu Převlékni se!, kde jste společně s dalšími výtvarníky oblékali sochy. Jak vás to napadlo? Co jste chtěli svým projektem říct?
S nápadem na převlékání soch za mnou přišla moje kamarádka - má firmu, která šije košile na míru. Oslovili mě, abych jim pomohl celou akci naplánovat a zrealizovat. Vybrali jsme vhodné sochy v Praze a navrhli jsme spolu s Ivetou Šotolovou, Magdalénou Staňkovou a Martinem Svobodou košili na míru pro každou z nich.
Nápad to byl skvělej. Nakonec mě trochu zklamalo, že se celá akce zvrtla v reklamní kampaň. Každý má zkrátka jiný záměr a slova to ne vždy prozradí.

Pracuješ často s recyklovaným materiálem. Čím tě inspiruje?
Můj kamarád Rišo Seneši má pro tohle trefnou větu: „Pracujeme jenom s tím, co máme.“
Líbí se mi brát tu větu do důsledků.

Jsou lidé, kteří tě v životě nějak výrazně ovlivnili, inspirovali, stali se tvými vzory nebo zásadní oporou?
Moje babička mě naučila si vyrobit luk a šípy. To mě zásadně ovlivnilo.

Jakou hudbu jsi poslouchal, když ti bylo 15? A jakou posloucháš teď?
Muziku jsem dostával už do sunaru. A ovládat zesilovač a gramofon jsem uměl dřív než číst. Bylo na tom něco vyjímečnýho, spikleneckýho, vyměňovat si kazety a přehrávat je na magnetáku. Sentiment moc nemusim, ale tohle díky internetu úplně zmizelo. Mě se vždycky líbilo mít ty nový věci ještě dřív, než to prosáklo ven a vnímat, co se trefilo a co ne. Teď mají všichni přístup ke všemu hned, a to má zase svý jiný velký plusy.
Nejsem vyhraněnej posluchač některýho žánru. Určitě, ale inklinuju k živý muzice než k elektronický.

Tvoje životní krédo?
Tak nad tim jsem nikdy nepřemýšlel.

Máš ještě nějaký nesplněný sen, který by sis přál v budoucnosti realizovat?
Připlout na ostrov plachetnicí, jít se podívat jak vulkán soptí lávu do moře a pak si o tom popovídat s člověkem, který mluví úplně jinou řečí.

Mini anketa:

Oblíbené jídlo? Čerstvá zelenina
Oblíbené barvy? Červená
Oblíbený sport – aktivně Týmové sporty
Oblíbený sport – pasivně Rugby

Na co se rád díváš? Na vodní hladinu

Co ti voní? Zeleň
Co ti nevoní? Smrad
Neoblíbený zvuk? Mobil

Oblíbený film? Mrtvý muž - režie Jim Jarmusch

Co ti pomáhá, když jsi „v depresi“/krizi/máš špatnou náladu? Uhnat se do splavení, řvát a moji kamarádi.

Co tě nejčastěji/nejvíc rozčílí /štve obecně/co nesnášíš ? Uff... lhostejnost, zbabělost
Co tě napadne, když se ráno probudíš? Různé věci... a někdy i zázrak!